něco tu smrdí

Být sám by mělo mít svoje pro a proti. Věc se má takhle, buď sem jediná nebo ne, svoje pro to vážně nemá. Jediný co se mi v dobách deprese (a posledním týdnu) děje je to,že furt žeru,žeru a žeru... Tadá blížím se k váze kterou "vážně nechceš" a potřebuju s tim něco dělat. Jelikož vážně nepotřebuju oslňovat mužský pohlaví na tu postavu fakt kašlu. Je mi jedno ,že nosim pořád černou barvu a že nosim postupně se ničící vansky. Nepotřebuju vypadat hezky (i když hezkou ze sebe nikdy neudělám).
Dobře závidim polovině holek ve škole to jak vypadají hezky a tak žensky. Do toho se já v životě nedostanu, maximálně tak na ples. Ach jo...

U MAD?!

Nemyslete si,že sem depresivní člověk,který se v reálným světě chová,tak jak píše tady. Ráda se směju,házím blbý vtipy. Usmívám se, jsem milá. Pokud byste mě vůbec neznali ,tak vám ani nepřijde,že sem autorkou tohohle blogu.

Víkendy žerou peníze a peníze žerou víkendy. Sem skoro švorc. Stop přežrávání,stop drahým drinkům,stop drahé zábavě. Všechno se dá dělat levněji a nejlepší kamarádi a čas s nima třeba i venku je stejně k nezaplacení.

Jdu se učit,slibuju si to už celý den. Dobrooou)