Doma to je jako peklo. Je jedno jestli máte relativně dobrý známky nebo ne (to sem si třeba do loňskýho roku myslela naivně ,že když budou dobrý známky bude to s rodičema v pohodě) . Číslo jedna v hádkách jsou největší píčoviny odrážející se na výchově nevlastního sourozence. Za nás (lidi narozený v 90.letech a o lidech narozených později nemluvě) nebylo absolutně nic a moji rodiče to dohání tím ,že kupují každou sračku,která koupit jde. Kde jsou ty časy ,kdy sem poslouchala skoro každej druhej den o tom jak nejsou peníze a heleme se peníze asi jsou,když se kupují tyhle věci.
S číslem dvě jsou taky fotky,když si vaše máma myslí jak každou fotku kterou vyfotí každej den tisíckrát stejně musí být odeslána tisícům jejich známým a rodičům a hrozně se diví ,když do mailu nasere třicet fotek plný velikosti,že to nejde odeslat. To pak vede k tomu ,že leží váš hrnec na odkapávači a je z toho hned úplnej problém,že neni uklizenej.
Už mě to nebaví.Nemůžu ani vylézt ven a zalézt někam poblíž,protože nic poblíž ani neni ! Chci pořádný kafe a cigáro a myslet na jiný věci a ne poslouchat to jak se zase někdo hádá kvůli něčemu . Věci se nemusí řešit jenom pomocí zvýšenýho hlasu. Proto mi přijde,že týden prázdnin musim strávit někde daleko nebo co nejvíc času trávit v Praze a vzdalovat se od domova co nejvíc.
Dejte mi jeden den klidu ,prosím.
Žádné komentáře:
Okomentovat