Od včerejšího dne mě přepadají zlé myšlenky,obavy,směju se i když nechci,pláču v autě,když je noc.Stýská se mi,chci zas říct "ahoj tati"..někomu do očí "miluju tě,záleží mi na tobě."A přepadají mě vlastně obavy jestli ty věty vůbec ještě řeknu nebo je budu myslet vážně.Bojím se usínat ve tmě,bojím se zítřků,že zase usnu sama.Nechci!Chci zase léto,smích,šaty,horko až nadáváte.Nechci tuhle melancholickou náladu,lidi co se připravují na zimu a bojí se sněhu a náledí na silnici,chodnících,bolavé modřiny od pádů na ledě ,když si půjdou zabruslit se svými polovičkami,spálených jazyků od svařeného vína a alergie na přísady v trdelníku.Ale slíbila sem si,že si tyto zimní dny užiju,budu chytat vločky na jazyk a usmívat se na každého.Je to povinnost.Opět jdu spát ve dvě hodiny a těším se až se probudím a někdo mi zvedne náladu,že to se mnou opravdu bude myslet hezky a upřímně mi říkat věci na rovinu.Nejsem rozhodnuta o počinech v budoucnosti.Snad bude více upřímného smíchu než nechtěného pláče.Dobrou noc
