čtvrtek 5. dubna 2012

it looks like i don't have feelings

Všechno je divný,chladný a zvláštní. Můj poker face se na obličeji drží nebezpečně dlouho. V hlavě pořád to samý. Je to jak horská dráha. Pořád,v každý situaci. Nechci nikomu nic říkat, chci aspoň v jednu chvíli vědět ,že mám city .Že to tam je,na správným místě.
Zbožňuju svoje dva kamarády,protože jsou skvělý,protože na mě mají čas,protože díky nim znám ten správnej úhel pohledu,protože mají víc rozumu než štěstí (to je možná to co nás spojuje,to že nemá nikdo z nás štěstí).Jedeme si svojí vlastní show a je to skvělý. Skvělý na tom je to,že se o ně můžu opřít.
Učitelé mi mění známky, jak se jim chce a sem za to strašně ráda. Je zvláštní,když force of vagina funguje i na profesory.
Největší zklamání pro mě bylo,že vlastně čekáte do osmnácti až někam půjdete,ukážete občanku podívají se vám na datum a pustí vás. Je mi osmnáct za dva měsíce ,ukázala jsem občanku a pustili mě. Takový to darth vaderovský NOOOOOOOOO! v mojí hlavě. Neni to fér,už nemůžu bejt rebel. Rebelství byly ty tři vteřiny ,když koukal na občanku a já čekala na verdikt. Pak to úplně pominulo. Pfff