Žili, byli jsme my dva. Něco nás k sobě táhlo a bylo to dost silný. Akorát,že já měla někoho u koho si každej myslel ,že to je na celej život. Dobře, z prvu sem si to myslela taky. Dokud sem tě nepoznala. A tak jsme se začali vídat,více či méně.Pohybovali jsme se ve stejným okruhu lidí.
Další level byl ten ,kdy jsem se za tebou stavila domů. Tenkrát si mi dal pusu a bylo to špatný. Ne tak úplně špatný ,ale zkazila sem tim budoucnost jinýho člověka,kterej ve mě, v něj a nás vlastně doufal. Mně to bylo fuk. Plná hlava tebe.Trávila sem s tebou volnej čas a i když ho bylo málo snažila sem se. Zamilovala sem se do toho "špatnýho" kluka. A vůbec sem toho nelitovala. Vlastně nelituju do teď.
Pak nastal zlom, to že si odjel pryč a moje chyba ,že sem v nás nedokázala věřit. Čím víc sem se bála tim horší to bylo a i když to,že jsem se snažila vsugerovat do hlavy,že beze mě to bude lepší stejně mě to žralo. Bála sem se tak moc až sem zahodila 3/4 roku s tebou. A měla sem pravdu. Je tolik jinejch holek,který si najdeš a budou lepší než já.
To sem si,ale myslela ,že budu schopná se s tim vyrovnat. Nevyrovnám. A proto se snažim,snažim se doufat v lepší zítřek a v to ,že se vedle tebe jednou probudim. Protože tě asi jen tak nepřestanu mít ráda. A tak trochu doufám,že ty to máš aspoň trochu stejný.
A proto se snažim srát na psaní opilá,protože píšu jak malá pubertální holka,co se snaží napsat dopis Justinu Bieberovi nebo aspoň Jonas brothers.... A pak přijde ten posranej stud a já se podívám na statistiky kolik lidí mi sem "údajně" přišlo a zpotim se hrůzou a zrudnu. Pak si nakonec budu vyčítat ,co sem to za krávu debilní a pak se uklidnim ,protože to nemá smysl.
