Dobrá,začněme třeba tím,že sem do jisté chvíle změnila názor na 14. února a řekla si : "co takhle být jednou milá a přát to těm zaláskovanejm lidem?" Možná by mi to i vydrželo dokud by se facebook nezačal hromadit valentýnským spamem a všichni forever alone lidi by nezačli blejt sračky do statusů. Jo ,jsem taky sama a už dávno si nebrečim do klína,protože když někoho milovat tak po celej rok a ne mu to dokazovat v jeden posranej den. A protože už mě ty lidi nebaví možná zítra půjdu a postřílim ty co jsou forever alone než ty co se budou držet za ruce ,ocucávat na každým rohu a budou zaplňovat kavárny a já si pak nebudu moct nikam sednout.
Začíná mě to opravdu štvát,nutí mě to přemýšlet proč s tim já nic nedělám. Proč si prostě neuspořádám myšlenky v hlavě a nepustim se do něčeho co bude mít budoucnost nebo to ,že vyhraju souboj (o někoho). Ten samej problém mají i ty co si brečej na facebooku. Buď jsou to lidi,který odkopli před timhle nafouknutým svátkem nebo ti který nejsou schopný někoho najít. Člověk má dost kamarádů na to trávit ten valentýn s nima,protože i to jsou lidi u kterých je důvod oslavit tu lásku kterou mezi sebou chovají navzájem.
Jediný co mě mrzí je,že sem chtěla mít tričko z pull and bear ,který se na valentýna dává do krásný krabičky společně s tričkem pro protějšek. No co boty jsou taky láska. A silný holky kluka nepotřebujou,ale hlavně ty boty. ))
Žádné komentáře:
Okomentovat