ha-ha

Jsem jak malý dítě a hrozně se tomu směju. Asi jako většině věcem,který řeknu a zdají se mi vtipný. Takový ty nenávistný pohledy na někoho,kdo vás sice vůbec nezná,ale rád by si vás přidal na jednu z vašich sociálních sítí. Pak si akorát nahlas řeknete: "to víš,že jo ...to by si chtěla." A život jde dál.
Haters gonna hate.

Zítra vysvědčení. Trošku nám těch 5 měsíců uteklo. Jestli to vysvědčení dopadne stejně takhle docela dobře i na konci školního roku,tak si budu pískat,protože projdu.Konečně.


 Dobrou a ať i vaše vysvědčení (jestli ho ještě máte) dopadne doma dobře,protože asi vyvrcholení každýho studenta je ten cár papíru stejně zmuchlat do kuličky a vyhodit (protože to je výpis) nebo spálit nebo zmuchlat a hodit do tašky.

menší rekapitulace-září = trošku kocovinotvorný.než jsem se zpamatovala,že sem to vlastně všechno posrala  a opakuju ročník plus mi chyběl v blízkosti člověk,kterýho sem v ten moment potřebovala zrovna nejvíc.

leden=vyrovnaná s novou školou,nevyrovnaná s hlavou jak pátrací balón a tisíci problémy, který si neumim tak trochu vyřešit. 

wonderwall

Kdybych si vážně mohla vybrat mezi tim psát sem a spát,vybrala bych si spánek. Za prvé mi přijde už blbý postovat za den asi čtvrtou nebo třetí věc a za druhé vážně bych radši zaspala všechno to v hlavě. Nejenom mi pořád dokola hraje cover wonderwall od ryana adamse,ale pořád dokola řešim zmatek ve všem a snažim se myšlenky zařadit do správných šuplíků. Vůbec nejsem unavená a ani nemám takovou tu tendenci jít spát.Bojim se co příjde zítra.Musim čelit zase těm nástrahám šedivýho rána a zmrzlýho odpoledne. Řešit věci,který se mi za boha řešit nechtějí.On si asi každej myslí,co to je za jednoduchej život kterej vedu. Omyl. To,že pořád studuju na střední a očekává se ode mě to že se budu zajímat jen o školu a domácí povinnosti neznamená ,že to je jenom jediný o co se starám.
Lidi neví nic a pochybuju,že se někdy dozví opravdu jak se věci mají,do detailů.Jdu se pokusit usnout na tři a půl hodiny. Už se zase vidim jak po slepu hledám doma red bull a ráno se budu bát si zapálit cigáro jestli sem si ho náhodou nedala obráceně. Dobrou noc nebo dobré ráno.

SUNDAY

Taky vám neděle nepřijde jako den odpočinku ?

fuck that shit,im going to narnia

Doma to je jako peklo. Je jedno jestli máte relativně dobrý známky nebo ne (to sem si třeba do loňskýho roku myslela naivně ,že když budou dobrý známky bude to s rodičema v pohodě) . Číslo jedna v hádkách jsou největší píčoviny odrážející se na výchově nevlastního sourozence. Za nás (lidi narozený v 90.letech a o lidech narozených později nemluvě) nebylo absolutně nic a moji rodiče to dohání tím ,že kupují každou sračku,která koupit jde. Kde jsou ty časy ,kdy sem poslouchala skoro každej druhej den o tom jak nejsou peníze a heleme se peníze asi jsou,když se kupují tyhle věci.
S číslem dvě jsou taky fotky,když si vaše máma myslí jak každou fotku kterou vyfotí každej den tisíckrát stejně musí být odeslána tisícům jejich známým a rodičům a hrozně se diví ,když do mailu nasere třicet fotek plný velikosti,že to nejde odeslat. To pak vede k tomu ,že leží váš hrnec na odkapávači a je z toho hned úplnej problém,že neni uklizenej.
Už mě to nebaví.Nemůžu ani vylézt ven a zalézt někam poblíž,protože nic poblíž ani neni ! Chci pořádný kafe a cigáro a myslet na jiný věci a ne poslouchat to jak se zase někdo hádá kvůli něčemu . Věci se nemusí řešit jenom pomocí zvýšenýho hlasu. Proto mi přijde,že týden prázdnin musim strávit někde daleko nebo co nejvíc času trávit v Praze a vzdalovat se od domova co nejvíc.
Dejte mi jeden den klidu ,prosím.

Rihanna - You Da One

.....

LOVE

Jediná věc,která mě drží přitom ,že nejsem forever alone ! 

!!!!

<>

Začínám mít pocit,že všechno je tak moc špatně. I když se dějou hezký věci,já je neumim nějak vstřebat. Neumim s nima naložit a neumim si jich vážit.Je mi líto osob,který nejspíš vodím za nos. Hnusí se mi moje přetvářka a snaha o to udělat si lepší den. Doma se všechno mění na naprostý peklo. Netrpí tím moje rodina ,trpím si sama pro sebe. Na povrchu sem vyrovnanej člověk,uvnitř mě žere obří pac man ...

Chci být šťastná přitom si život stěžuju a sem nešťastná. Dělám si to sama,můj život by byl veselejší ,ale já si stojim asi za svým. V létě je moc horko v zimě moc zima. 

Ze zoufalství koukám na nejlevnější letenky někam pryč,je to uklidňující.

před plesem,kdy byla ještě levá noha bez jediný modřiny a šrámu

coffee and cigars

Taková ta neviditelnost +100 bodů a únik z reality do příjemnější reality.Ve škole padla a všichni ostatní buď v ní nebo duchem jinde. Výhoda školy v centru je ta,že kavárenský povaleči (já) mají pré. Všechny kavárny v dosahu pár set metrů (maximálně). Místo jídla forever alone,káva forever alone. Skoro. Jsem  tu já a moje kafe,modrý "lakiny" a taky moje miminko (MacBook). Není to tím,že nemám žádné kamarády,ale že i foursquare selhal a všichni jsou dá se řít ...daleko. 

Školu neřeším,nepropadám=v pohodě. Zítra pátek a pak už víkend a oslava toho,že sem prospěla aspoň tohle pololetí. Ta největší starost už opadla a teď už je jen ta chvíle,kdy bych se měla pomalu začít soustředit na druhý pololetí začít přijímat pocit,že bude jaro a po-ma-lu se připravovat na probuzení ze zimního spánku, i když mi očividně dává počasí najevo ,že ještě zimě není konec.

Plesová sezóna předemnou a starý rok za mnou. Je čas zdokonalovat se ve věcech,který nepřipadaly v úvahu loňský rok a můžou se vyvíjet v roce 2012. Na konec Světa nevěřím a žiju si dál v klídku.

Dobrou chuť pokud právě obědváte,jdu se oddat kavárenskému povalečství. 

>>>

Když chcete před něčím dobrovolně utéct a nejde to,čekáte na ten moment,kdy něco vyplave na povrch. Mně se to stalo a neutvrdilo mě to v tom,že to tak bylo,ale spíš v tom,že to je ten moment,kdy už musí být konec ,konec se vším tím trápením. Hledám něco,někoho kdo by mi to nahradil nebo aspoň zalepil to bebíčko,trošku větší bolístku po tom všem. Neni to lehký a už vůbec ne teď. Zjišťuju,že se nedají deprese léčit novým kouskem oblečení,ale tím,že až to přijde tak to přijde a až v ten moment se vám uleví. Jo v tomhle mě dnešek utvrdil ještě víc. S různýma věcma se asi nedá už nic dělat a i když bude milion lidí byl tu jeden člověk pro kterýho budu mít slabost pořád a jestli se najde člověk díky kterýmu se na tu obrovskou část mě připíchne cedulka "SOLD OUT" tak to může být třeba až ve třiceti letech mého života.

Rozpadá se mi kamarádství a i když se objevují noví kamarádi na kterých mi obrovsky záleží ,tak mi nedají "ji". Je nenahraditelná a já si přeju jediný a to ,dát to znova dohromady. Protože bez ní to nemá smysl. Jde to do háje a sere mě to.... Aspoň ,že se ta škola tváří aspoň v pohodě. Dobrou noc

...

v jediný co doufám je to,že moje budoucí dítě bude mít takovýho otce,kterej ho bude milovat a bude tu pro něj pořád...ne jako můj táta pro mě.

check

Jít spát v devět večer,protože sem vycítila,že asi něco neni v pohodě,tak takhle nějak začala hororová noc,kdy se probudíte a klepete se,protože nevíte jestli si zrovna hodit na sebe všechno teplý okolo nebo ze sebe strhávat oblečení,protože se asi vypaříte nebo roztečete.Bolí mě všechno,cítim každičkej šroub v těle (a to jich je údajně deset, tak si to představte ,že to asi příjemný nebude). Obvodní doktoři jsou svině,protože vám nedají nic na to, aby to bylo dobrý a jediný k čemu vám dopomůžou je to ,že jste u nich zase za dva měsíce,protože jste stihli tu první nemoc dvakrát přechodit.Jakoby volat si alergoložce a prosit o antibiotika sem vážně zrovna v plánu neměla.
Protože do školy utíkám od toho všeho ležim tu teď ,klepu se zimou a přemýšlim zase nad milionem věcí,co mě trápí nebo serou. Nebaví mě už pít ,chodit utrácet peníze do hospod a barů. Ničí mě moje vlastní budoucnost,protože zjišťuju ,že pro to absolutně nic nedělám. Mám největší strach,že až nastane ten čas,kdy vážně dodělám střední, pošlou mě u zkoušek na vejšku do píči a celej můj sen od osmý třídy se tak rozplyne, jak pár nad hrncem. Zase fakt nevim,jak tomu mám pomoct. Díky nemoci nestihnu dopsat pololetní závěrečný testy a budu vážně zvědavá,kdy si je teda dopíšu. Tim zjišťuju ,že mi ta žena dá z fyziky čtyřku a zase budu černou ovcí rodiny. To sem si to zase pěkně posrala. Ale moje vina to neni za všechno může ta posraná obvodní doktorka ! Obvodní doktoři jsou totiž zákeřný svině ,který podle mýho vzali někde na vesnici a vytáhli je zrovna,když dojili krávy a oškubávali drůbež.

Nebudu se rozčilovat,to nemoci škodí. jdu si pořádně lehnout a doufat,že se probudim aspoň bez pocitu ,že se rozpadám.

!!

Nenávidim zlý lidi. Opravdu mi je teď smutno,fakt takový to hnusný velký smutno. To,když se dozvíte věc,která neznamená vůbec nic,ale pod kterou si představíte tisíc nejhorších pokračování ,který to může mít. Potřebuju to obrovský obejmutí.Teď hned...

něco tu smrdí

Být sám by mělo mít svoje pro a proti. Věc se má takhle, buď sem jediná nebo ne, svoje pro to vážně nemá. Jediný co se mi v dobách deprese (a posledním týdnu) děje je to,že furt žeru,žeru a žeru... Tadá blížím se k váze kterou "vážně nechceš" a potřebuju s tim něco dělat. Jelikož vážně nepotřebuju oslňovat mužský pohlaví na tu postavu fakt kašlu. Je mi jedno ,že nosim pořád černou barvu a že nosim postupně se ničící vansky. Nepotřebuju vypadat hezky (i když hezkou ze sebe nikdy neudělám).
Dobře závidim polovině holek ve škole to jak vypadají hezky a tak žensky. Do toho se já v životě nedostanu, maximálně tak na ples. Ach jo...

U MAD?!

Nemyslete si,že sem depresivní člověk,který se v reálným světě chová,tak jak píše tady. Ráda se směju,házím blbý vtipy. Usmívám se, jsem milá. Pokud byste mě vůbec neznali ,tak vám ani nepřijde,že sem autorkou tohohle blogu.

Víkendy žerou peníze a peníze žerou víkendy. Sem skoro švorc. Stop přežrávání,stop drahým drinkům,stop drahé zábavě. Všechno se dá dělat levněji a nejlepší kamarádi a čas s nima třeba i venku je stejně k nezaplacení.

Jdu se učit,slibuju si to už celý den. Dobrooou)

?

Dlouho tu nebylo nic u čeho by většina z vás dostala depresi,protože sem nic jinýho ani nepíšu.

Vánoční prázdniny byly supr,protože se mi narodil třetí nevlastní sourozenec a konečně něco jinýho než holka. Slavila sem víc než mohla a užila si část Silvestra s partou lidí a hlavně dvěma zázračnýma lidma,který mám po těch prázdninách zase o kus víc ráda.
Proč sem píšu je asi jasný. Nechci srát takový ty pro mě důležitý myšlenky na sociální sítě (i když tam stejně devadesát procent píšu hrozný sračky, ne-li víc). Nevim na čem sem,sem zmatená. Chci každou chvíli brečet a už mě to nebaví. Nevim co dělat,vážně nevim. Sem si sama sobě tak věrná až to bolí. Nemám totiž komu jinýmu. Chci zpátky to co sem měla,ne takový jaký to bylo ,protože je milion věcí,který bych změnila. Mám kamarády,mám docela relativně dobrý výsledky ve škole,ale pořád, POŘÁD mi něco chybí a vim co to je. A to mě na tom štve nejvíc,že to vim. Ale osud tomu asi nějak chce nebo nevim. Kdyby mě někdo zbavil těhle myšlenek a dětskýho breku každý tři hodiny asi bych byla vděčná a vydržela za to jíst jenom chleba a pít vodu.

Jo a rozmohl se trend "blbá a hezká". Jestli si tohle bude číst nějakej kluk,tak ať mi vysvětlí co se tohle děje,že polovina mužských přátel žere takový ty hloupoučký nány. Co to je? To vás to tak baví,že jsou ty holky jednoduchý ? Občas,když jdu kolem nich koukám jestli na zádech nemají nějakej vypínač nebo jestli nejsou na klíček. Vždycky je kolem nich hejno kluků,ale když dojde na konverzaci vedenou se mnou mám chuť se střelit rovnou do spánku,protože mám pocit,že tim budu postižená na celej život. Je sice fajn,že jsou pěkný to jo,ale byly by lepší ve vitríně než ve společnosti. Holky proberte se. Ale jestli to čtete vy ,VY který tu drbu ,tak na to stejně nepřijdete. Smutný.

Dala sem si zase milion předsevzetí,který jsou k ničemu. Nebo sem se na ně spíš vysrala ,protože teď mám litovací chvilku až se ráno probudim,tak zase budou tady a budou víc reálný.

Mezi nima je i to se přestat tolik litovat. Co se děje,když to porušuju,to jako půjdu do pekla nebo ?

Možná ty myšlenky jsou větší pěklo než  to dole.

Dobrou noc.