it's okay i'm good!

Období depresí. Buď takový,který se odehrávají už třetím rokem v tu samou dobu nebo zrovna ty,který nejdou léčit. Nejen ,že hlavním problémem je moje super škola,která JE těžší než sem si myslela,ale znovu a opět dokonalý rodinný problémy. Neni to můj problém,ale sem do něj zatahována každičkej den ! Už mě to nebaví ,ale nejsem zase takovej sobec abych to přešla mávnutím ruky. A v neposlední řadě deprese z toho,že sem si uvědomila co vlastně dělá problém problémem.

Je to člověk,kterej má něco v sobě a to něco je dost VELKÝ na to abych si mohla říct - "sem v pohodě!" .Nejenom,že tady jsem si uvědomila koho opravdu miluju,ale co to milovat je. A i když to neni ten nejhodnější člověk v okolí bez jedinýho průseru furt ho miluju. Pravděpodobně ještě dost velkou chvíli budu...
Nejhorší na tom je ,že se to nedá spravit. Nejde s ním zase být...ani nevim jestli by on chtěl být se mnou . Tohle nespraví novej člověk,tady to může spravit jenom velkej kopanec od něj. Kterej ani nechci ale aspoň by se mi rozsvítilo v hlavě a možná bych se začínala posouvat jinam ,kam ale taky NECHCI.
Proč jsou věci v životě tak těžký a proč se mi smůla na paty lepí už třetím rokem ? Proč se nejde nějakým zázrakem "odmilovat" a proč každou chvíli čekám na něco ,co se stejně nestane?

Chci už z tohohle začarovanýho kruhu vylézt a být v pohodě tak mi to Bože naděl třeba k Vánocům,protože to by mě asi dělalo nejvíc šťastnou !!

it's like screaming and no one can hear...

Je to přehnaný. Bolí to. S každou myšlenkou víc a víc. Je to silnější než já. Něž cokoliv. Když máš lidi na kterých ti záleží nejvíc -rodinu,nejlepší kamarádku a někoho koho miluješ. Pořád bude u mě i když ne tak jak bych si přála.

 I always love you ...

paradise

Pro nic jinýho nedejchám než pro prodlouženej víkend...
Hektolitry vína,cigára a hřejivej pocit uvnitř.Aspoň v něj doufám, protože doma takovej pocit rozhodně nemám.
Chybí.I když to už mi je k ničemu.Možná.

končim...

Vzdávám touhu po tom být aspoň jeden den v pohodě. Největší pravdu měla Ditrichová "vaše dcera se snaží vypadat jako silná osoba,kterou nic nerozhodí.Ale uvnitř je na tom nejhůř."

Vždycky budu v pohodě...neboj.
....Nebo se tak aspoň budu snažit tvářit.

Miss you ,miss you...

Podle mýho docela dost duševně strádám. Rána jsou nijaký ,večery jsou něco jako přepadovka, nikdy nevíš co čekat. Škola je v celku dobrá, známky o kterejch se mi poslední dva roky ani nezdálo, tak proč sem taková divná?! Všechno je fajn ne? Dobře sem totálně v háji a tohle psaní sem jsou něco jako výkřiky do prázdna,menší volání o pomoc. Volám spíš samu sebe ,tam někde se musim probrat a buď normálně žít nebo.... se radši uzavírat zase do sebe ,protože to je asi jediný co umim. Zalézt do nory a už nevylejzat.

Podzim je strašně kouzelnej. Občas mám chuť skočit do toho listí a usmívat se....takovej ten úsměv pro sebe,to chvilkový štěstí tam někde vzadu v mozku ,co ti na tři minuty rozsvítí celej ten šedivej svět. Pak zase chodím ulicema jako bez duše snažim se vyšťavit všechnu pozitivní energii a vhodit jí do davu aby se o ní poprali ,ale spíš to vypadá jako kdybych ze sebe tlačila všechen nashromážděnej vztek.

Nejlepší čím zabíjím prázdnotu v hlavě je koukání na starý fotky,pouštění si videí který ve mně vyvolávají vzpomínky, to vede k následný depresi a čumění do blba...

Kdybych si mohla splnit jedno přání ,chtěla bych vrátit čas. Protože sem si až moc pozdě uvědomila jak bez určitejch věcí /osob/osoby neumim žít. To jak funguju ,tomu se nedá říct "v pohodě" . Jediný co je fajn jsou cigára, když jsou tak ty peníze a jako každej konec roku alkohol.
Jdu spát,jdu se na poslední chvíli učit předmět ze kterýho propadám a tak trochu doufat,že na druhej test se tak trošku učit vůbec nemusim. Držte palce a přežívejte,snad budete přežívat líp než já...ale to je možná podzimem (dobrá výmluva) dobrou noc.