Období depresí. Buď takový,který se odehrávají už třetím rokem v tu samou dobu nebo zrovna ty,který nejdou léčit. Nejen ,že hlavním problémem je moje super škola,která JE těžší než sem si myslela,ale znovu a opět dokonalý rodinný problémy. Neni to můj problém,ale sem do něj zatahována každičkej den ! Už mě to nebaví ,ale nejsem zase takovej sobec abych to přešla mávnutím ruky. A v neposlední řadě deprese z toho,že sem si uvědomila co vlastně dělá problém problémem.
Je to člověk,kterej má něco v sobě a to něco je dost VELKÝ na to abych si mohla říct - "sem v pohodě!" .Nejenom,že tady jsem si uvědomila koho opravdu miluju,ale co to milovat je. A i když to neni ten nejhodnější člověk v okolí bez jedinýho průseru furt ho miluju. Pravděpodobně ještě dost velkou chvíli budu...
Nejhorší na tom je ,že se to nedá spravit. Nejde s ním zase být...ani nevim jestli by on chtěl být se mnou . Tohle nespraví novej člověk,tady to může spravit jenom velkej kopanec od něj. Kterej ani nechci ale aspoň by se mi rozsvítilo v hlavě a možná bych se začínala posouvat jinam ,kam ale taky NECHCI.
Proč jsou věci v životě tak těžký a proč se mi smůla na paty lepí už třetím rokem ? Proč se nejde nějakým zázrakem "odmilovat" a proč každou chvíli čekám na něco ,co se stejně nestane?
Chci už z tohohle začarovanýho kruhu vylézt a být v pohodě tak mi to Bože naděl třeba k Vánocům,protože to by mě asi dělalo nejvíc šťastnou !!
Žádné komentáře:
Okomentovat