Miss you ,miss you...

Podle mýho docela dost duševně strádám. Rána jsou nijaký ,večery jsou něco jako přepadovka, nikdy nevíš co čekat. Škola je v celku dobrá, známky o kterejch se mi poslední dva roky ani nezdálo, tak proč sem taková divná?! Všechno je fajn ne? Dobře sem totálně v háji a tohle psaní sem jsou něco jako výkřiky do prázdna,menší volání o pomoc. Volám spíš samu sebe ,tam někde se musim probrat a buď normálně žít nebo.... se radši uzavírat zase do sebe ,protože to je asi jediný co umim. Zalézt do nory a už nevylejzat.

Podzim je strašně kouzelnej. Občas mám chuť skočit do toho listí a usmívat se....takovej ten úsměv pro sebe,to chvilkový štěstí tam někde vzadu v mozku ,co ti na tři minuty rozsvítí celej ten šedivej svět. Pak zase chodím ulicema jako bez duše snažim se vyšťavit všechnu pozitivní energii a vhodit jí do davu aby se o ní poprali ,ale spíš to vypadá jako kdybych ze sebe tlačila všechen nashromážděnej vztek.

Nejlepší čím zabíjím prázdnotu v hlavě je koukání na starý fotky,pouštění si videí který ve mně vyvolávají vzpomínky, to vede k následný depresi a čumění do blba...

Kdybych si mohla splnit jedno přání ,chtěla bych vrátit čas. Protože sem si až moc pozdě uvědomila jak bez určitejch věcí /osob/osoby neumim žít. To jak funguju ,tomu se nedá říct "v pohodě" . Jediný co je fajn jsou cigára, když jsou tak ty peníze a jako každej konec roku alkohol.
Jdu spát,jdu se na poslední chvíli učit předmět ze kterýho propadám a tak trochu doufat,že na druhej test se tak trošku učit vůbec nemusim. Držte palce a přežívejte,snad budete přežívat líp než já...ale to je možná podzimem (dobrá výmluva) dobrou noc.