Začínám zjišťovat,že mě moji kamarádi znají. Řekla sem hodně lidem minulost,problémy...ale to tu nehraje vůbec žádnou roli. Nikdy lidi nepoznali,co dělám,jaký jsou moje reakce.Neviděli přímo do mě. Je to nezvyk a je to divný. Spousta lidí vám řekne "já tě znám" včetně vlastní matky,ale pořád to neni fakt. Jsem ráda za svoje nejlepší přátele,ale děsí mě to. Je to asi určitě dobře,ale bude trvat dost dlouho než si zvyknu.Pak si člověk říká,že ho jiný lidi znají líp než on sám sebe.Měla bych se v tuhle noční hodinu přestat zaobírat takovym shitem.
Na školu seru,škola je nepřítel,škola je malá,škola smrdí,ve škole je spousta divnejch lidí.
Práci nemám,práci potřebuju,práci sháním na léto,práce bude.
Samota je dobrá,samota je tichá,samota bolí,samota je tvůj kámoš.
Lidi jsou zvláštní,lidi se mění,lidi tě zraňují,lidi tě mají rádi.
Rodina je velká,rodina je starost,rodina věří,rodina tě sráží.
...That shit cray
pátek 30. března 2012
čtvrtek 15. března 2012
Turn the lights on
Umřela jsem. Ne v reálném životě,ale na bloggeru. A tak bylo asi na čase to změnit a říct si "jsem tu ! furt žiju!" Mám za sebou pár dobrých a pár špatných týdnů. Byl tu miracle week a the worst week ever. Za miracle považuju asi týden,kdy jsem dostávala známky maximálně do trojek ,ale nikdo mi nebyl schopnej vysvětlit,jak sem to se svojí laxností všechno dala tak dobře plus si vystála frontu na užmoulaný tričko ,který bude mít celá Praha z kolekce Marni at H&M.The worst week je si myslím tenhle. Jsem nemocná,zvykla jsem si ležet doma a v tuhle noční hodinu být nejvíc naspeedovaná.Ještě aby ne když spím od pěti odpoledne do půl devátý a pak třeba od tří do půl dvanáctý . Plus dostávám nechutný známky a to tam v tý škole ani nejsem.
Možná jediná, krásná výhoda je těch lákavých 17 stupňů v pátek a sobotu. Tudíž se asi odvážim vyjít i když jsem denní světlo neviděla od pondělí.
Co se týče mužů jsem na tom pořád stejně bídně,když už se mi někdo začne líbit a navážu s nim kontakt ,tak se mi neozve. Zde nastává ta chvíle kladení si otázek "co je na mě špatně?jsem ošklivá?" Sebelitování apod.
Pořád doufám v naději.
Možná jediná, krásná výhoda je těch lákavých 17 stupňů v pátek a sobotu. Tudíž se asi odvážim vyjít i když jsem denní světlo neviděla od pondělí.
Co se týče mužů jsem na tom pořád stejně bídně,když už se mi někdo začne líbit a navážu s nim kontakt ,tak se mi neozve. Zde nastává ta chvíle kladení si otázek "co je na mě špatně?jsem ošklivá?" Sebelitování apod.
Pořád doufám v naději.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)

