Tak jsem zpět ze svého šestidenního výletu s J. za mou babičkou do libereckého kraje.Šest dnů bez civilizace,notebooku a muže.
Je celkem zlo,že jsme to tam vydrželi.Žádné hádky,jen malý výbuch nervů,který nepočítám mezi drastické,spíš očekávané a zcela normální.Nemýt se každý den,obléknout prakticky všechno co poslepu nahmatáme na zemi a tuna jídla a sladkostí,cigarety,příroda a čerstvý vzduch.Tak nějak by se to dalo shrnout.Byl to jeden z nejpohodovějších zážitků z celých prázdnin.
Avšak znepokojující je myšlenka na to,že za týden už nebude vstávání okolo dvanácté,přemýšlení nad nemožným a chození ven ,kdy se mi zamane.Škola,prvák...sakra jak to uteklo.
Bohužel i letos jsem si naivně myslela,že se prázdniny obejdou bez nějaké té katastrofy.Opět jsem se mýlila.V rodině se opět vynořil dost špatný problémkterý mne stál hodně slz a 1/3 vodky.A jen děkuju za to jakou mám skvělou kamarádku,která mě nejvíc podržela v tý nejhorší situaci.Velké díky.
Jdu spát ,notebook v servisu,starý,sekající sekřáp drtící mi nohy na mně a taková ta unavenější,pohoršenější nálada v mém nitru.
Dobrou drazí,milí. :)
