pff.

Občas se pozastavuju u těch myšlenek ,který si jen tak proplouvají mozkem.Obavy,strach-věci,který tu budou pořád,strašit tě víc než bubáci pod postelí nebo ve skříni.Jak mě to sere,chci se vrátit zpátky do dětských let,nemít z ničeho rozum.Chci prostě někam utéct,sama,pryč a vrátit se až by mi bylo líp ,je jedno jestli za hodinu nebo týden.Nevím co chci,nevím co se svojí budoucností,nevim nic.Možná to je strašná póza.Je to prostě v hajzlu...