coffee and cigars

Taková ta neviditelnost +100 bodů a únik z reality do příjemnější reality.Ve škole padla a všichni ostatní buď v ní nebo duchem jinde. Výhoda školy v centru je ta,že kavárenský povaleči (já) mají pré. Všechny kavárny v dosahu pár set metrů (maximálně). Místo jídla forever alone,káva forever alone. Skoro. Jsem  tu já a moje kafe,modrý "lakiny" a taky moje miminko (MacBook). Není to tím,že nemám žádné kamarády,ale že i foursquare selhal a všichni jsou dá se řít ...daleko. 

Školu neřeším,nepropadám=v pohodě. Zítra pátek a pak už víkend a oslava toho,že sem prospěla aspoň tohle pololetí. Ta největší starost už opadla a teď už je jen ta chvíle,kdy bych se měla pomalu začít soustředit na druhý pololetí začít přijímat pocit,že bude jaro a po-ma-lu se připravovat na probuzení ze zimního spánku, i když mi očividně dává počasí najevo ,že ještě zimě není konec.

Plesová sezóna předemnou a starý rok za mnou. Je čas zdokonalovat se ve věcech,který nepřipadaly v úvahu loňský rok a můžou se vyvíjet v roce 2012. Na konec Světa nevěřím a žiju si dál v klídku.

Dobrou chuť pokud právě obědváte,jdu se oddat kavárenskému povalečství.