bottles on me, long summer drinking...

Nevím, jak to dělám, že si tolik věcí uvědomuji až po delší době než bych měla. Vidím kolem sebe tolik nerozhodných lidí a činů, které konají a je mi z toho na zvracení. Sem zkažená snad já nebo společnost ve které se pohybuji? Asi to bude obojí záležitost.

 Jsem šťastná a děkuju za to Bohu. Když víte, že přijde a vy budete moct být v jeho společnosti, dá vám pusu na čelo a vy se cítíte v bezpečí. Je to nepopsatelně ultra galaktickej pocit. A je to fajn,sakra fajn.

Všechno je oproti mně tak velký a já tak malá. To mě občas uvádí do depresí. Nevím co si počít, ale pak se vzpamatuju, zvednu ze země a jdu dál (podle mýho sem tu už někdy v tehdejší době psala něco podobného,aspoň je vidět,že to jsem stále já...uff).

Víkend před námi,nechme si něco hezkého zdát,dopijme poslední láhev/láhve a dokuřme poslední cigaretu.Zítra je taky den.