Uh...

Je to občas jako zlý sen.Nesnáším,když se tyto dny dějí.A o čem to vůbec mluvím?O lidech se kterými se setkávám den,co den a jejich náladami,sobeckostí,a žádnou schopností o  fair-play.Nejsem typ člověka,co by se mohl vychloubat skvělým prospěchem a bez jakýchkoliv hádek v rodině.Všechno jsem zase zpackala.Ale i přesto si napíšu podělaný test a píšu úkoly,jak vůl na každý předmět,co mám na háku.Proč to,tak nemůže být u případů mého typu stejné ?Musím hltat tu neskutečnou laxnost,výmluvy,lži.Sakra jsou to moji přátelé a já z vteřiny na vteřinu z nich vidím své nepřátele.Proč jen říkají ,jak nesnáší ,když se jich někdo ptá "co ti je?",když ta otázka na pohled přímo vybízí.Když nechci aby se věci děli,tak jak se dějí,tak se to snažím změnit a ne tím poutat pozornost.
Tak moc si přeji se zlepšit,pomalu na tom pracuji a těším se na (doufám) dobrý výsledek.Potřebuju svátky,Vánoce,Silvestr.Chci jinou atmosféru,žádné napětí,zavírání se uražená v pokoji.
...A je to tu zase si stěžuju .Jako malej fracek.Když,o tom tak přemýšlím,tenhle blog měl mít úplně odlišný obsah.Místo toho si tu občas pofňukávám,nadávám nebo rozplývám.A já jen doufám,že sem moc lidí nechodí,nevysmívají se mým náladám a tajně neukazují prstem.Bohužel už jsem se narodila,jako střed něčeho,co neumí mlčet,chce vykládat dlouhé a dlouhé hodiny, a i když psaní deníčků ve dvanácti až čtrnácti letech plnilo účely,momentálně už mě uzavírání se do sebe nebaví.Potřebuji úsměvy lidí,které mám ráda,chci aby byli šťastní,ale ne všem tohle přeji,každý si hold zaslouží něco jiného.Pohlazení nebo prostě kopnutí do zadku.