Podzim...Spíše konec podzimu,dalo by se říct.Moje každoroční nálada je opět tu.Naši měli vědět,že kupovat tuhle postel a ještě pohodlnější matraci bude něco jako upsání se ďáblu.Najdete tu nespočet různých druhů drobků,učení,hrnek s čajem,zvíře a mnoho dalších unikátů.Nic víc mne nepřitahuje víc v tomto počasí,tak jako má postel.Uzavřít se do sebe,vypnout.Jo, to potřebuju já,medvěd,který se chystá uložit k zimnímu spánku.
Čtvrtletí za námi a já mám stále pocit,že se ocitám na začátku prváku.Je to zlý,je toho moc a sama si nedokážu představit samu sebe v jiné škole,pořád dokola si říkám,že to je nemožné a možná to je taky jediná kloudná myšlenka,co mi pomáhá přežít v téhle divočině.Let's go Math....
Nedokážu pochopit,jak se mi může rozbušit srdce u konce epizody seriálu,který shledávám už druhým rokem.Asi mám slabost pro sexuální scény.(?!)
Půl dvanácté a zítra zas to nepříjemné vstávání,poslední cigareta v pomačkané krabičce,ta samá ulice,stejné třídy,stejní profesoři.Proč sis ještě nezvykla ty hloupá?!
PS:Opravdu je nutné se schovávat za tím,čím nejste?...Nejspíš ano,praktikuju to tak už prvním rokem.
Žádné komentáře:
Okomentovat