Life.

Procházím snad jedním z těch nejhorších večerů.Nesnáším je,nejraději bych je zmuchlala a hodila do koše.Proč?Moc přeháním.Pravda.Žárlím na něco o čem pochybuji.Na něco,co mi leží pořád v žaludku.Nad čím musím denně přemýšlet,ptát se sama sebe.Ztrácím se,topím se,ztrácím dech a...přestávám dýchat.Zabíjí mě to.Chce se mi zvracet z každé otázky,kterou si pokládám.Vyvolávám si tohle snad já nebo tu opravdu je problém ,který by se měl řešit?Bože,Deniso přestaň už říkat to slovo "nevím" a řekni co myslí ,udělej to ! Posero!Zbabělče!Hah,jsou mi milejší slzy a naříkání ,jaká sem kráva.Typický.Když mně by opravdu stačila nějaká reakce druhé strany.Vím,že pokud budu čekat ,tak se nedočkám.Tak strašně toužím.

NIC,je to něco jako telefon,který vám někdo odpojí během toho ,co ten dotyčný na druhé straně zvedne sluchátko.Slyšíte jen nádech a pak.To "nic".

je to jako ironie...ale chci se vážně zase začít smát od srdce.