Letošní prázdniny mě naučily ztrácet a nacházet to,co tu pořád bylo a stále je a možná co nejvíc bude. Větu : "Nesvěřuj se všem." jsem pochopila po třech letech...v osmnácti to snad přijít muselo. Z kamarádů mi zbyly vzpomínky na to dobré i zlé co se událo. Nevěří mi. Nikdy nebudou a já to vím. Na jediné co se někdy zmůžeme bude jen to co se stalo nikoliv to co je,to si možná řekneme ve zkratce.
Miluju. 2 roky. A možná ztrácím tím,že miluju. Nebudu se omezovat,nikdy. Budu tu pro něj a doufat a vědět,že i on tu bude pro mě.
Všechno je o důvěře a najednou se ze mě stává patnáctiletá,co ztrácí všechno kolem sebe jenom kvůli jednomu člověku.
Kamarádím se s klukama.Kluci jsou fajn,trošku drbny,ale stále při zemi a upřímní. Neřeknou ti :"chudinko." Poví ti: "vzchop se kurva!". To se mi líbí.
Každý rok ve znamení sraček. Snažím se brát z toho to pozitivní a jedině jeho hlas mě drží nad vodou. Jeho přítomnost,to jak voní.
Autoškola,zítra,za sedm hodin a třicet minut. Je to v háji.Neumím nic,nechápu,nevim. Tři skleničky vína,tři máminy cigarety a já stále nevim.
Smutný.
Dobrou.
Žádné komentáře:
Okomentovat