Posírám všechno co můžu. V jednu chvíli chci to ,druhou zase tamto. Bohužel mi stále nedochází, že se už musím rozhodnout co chci. Pořád mám strach z budoucnosti a pozastavuji se v minulosti. A tohle je poslední rok, kdy jsem nezletilá. Za půl roku a pár dnů si budu dělat řidičák. Bože, ví někdo jak tohle mě děsí? A jak víc mě děsí jestli vůbec všechno půjde podle plánu ? Chci stíhat školu, mít skvělý známky, dělat radost rodině a jemu. Místo toho školu nezvládám, nedá se absolutně mluvit o skvělých známkách, rodině dělám jen starosti a jemu lámu srdce. Ani nevíte jak moc tohle láme srdce mně. Moje chování je u bodu mrazu. Chci vrátit bezstarostnou ovíněnou sobotu. Pít bílý víno a kouřit milion cigaret. Potřebuju obejmout, pohladit a na druhou stranu nakopnout do zadku. Potřebuju se vzchopit a postavit se všemu čelem. Nefňukat a nebát se.
Je až neuvěřitelný jak se tyhle poslední věty, tak lehce napíšou/řeknou. Slova zanechám za sebou a začnu konat činy. Konečně?
 |
| To bylo všechno ještě tak jak mělo být. Ona je anděl a on je hloupej kluk. Stejně je mám ráda |
 |
| Tyhle pocity už vážně nechci. Zpackat všechno, ztratit půl roku všeho. Jeho. |
 |
| Sobotní dopoledne-Anuk byt a Marta ) |
 |
| Můj nejlepší kamarád, ten co mě usměrňuje a je tu pro mě. Dost důležitý víkend na to si všechno srovnat v hlavě a hlavně,vážit si ho o to víc. |
Žádné komentáře:
Okomentovat