Zítra beru foťák a jdu se procházet Prahou.Potřebuju to,odragovat se.Načerpat energii.Vzchopit se.Nenávidim tvrdý pády na zem,kdy je snad každá další vteřina horší a horší.Bohužel tohle je realita a já se musím chovat podle toho.Miluju svoje držkopády a pak tu radost,když vím,že posbírám pochroumaný kosti,nervy a zvedám se z tý špinavý země.Nejhorší je někoho úmyslně ztratit,po citové stránce.Z přátelství a lásky se stane z té druhé strany taková nenávist.Bolí to.Ale jdu dál,musím.Chci.
A tímhle vás krmím už přes rok,trapárna co ?)
Žádné komentáře:
Okomentovat