pocit prázdna.

Tak by se dalo nazvat moje týdenní období.Člověk si odbude to "ahoj" ,"jak se máš?",´"hele tak já musim" a jdou dál.Všichni blízcí sou teď jinde,s jinými lidmi,partnery.Zúžuje se kruh osamělých a ti stále osamělý se uzavírají do sebe.Jejich těla,mimika obličeje naznačuje jaký si pseudoúsměv a překvapivě ti zaslepení a šťastní jim to baští.O něco takového se pokouším i já,poté mě přátelé mají za blázna s mnoha depresemi,ikdyž to na mě není ve škole vidět ba i jinde venku.Proč brečet a podvědomně být za chudáka,když každého cosi zžírá a mrzí.Patnáctiletá holka vám tu mluví cosi o životě,kdo by to četl?Bláboly,začínám si sama o sobě myslet,že jsem totální blázen a naivita sama o sobě.Nechci za boha usínat sama a,když se tak cítím začíná mi být zle,nedá se dýchat...skončí to jako vždy pláčem a lítostí,nadávkami o tom jak je člověk absolutně hloupý.