aha

tak jo po zjištění ,že můj blog řeší národka crew je jediný místo kam budu psát něco,co mi nebudete moct číst ha. protože tu nejsem všem pro smích .nevíte proč tohle vzniklo a proč tohle pokračovalo debilním směrem.netvařte se všichni jak kámoši ,ale hrajte fér.


asi jediný co dodat,neztraťte se v tomhle světě plnym alkoholovejch výparů ,cigaretovýho dýmu a sezení na šedivým kusu opracovanýho kamene.

ztraceno v překladu

Letošní prázdniny mě naučily ztrácet a nacházet to,co tu pořád bylo a stále je a možná co nejvíc bude. Větu : "Nesvěřuj se všem." jsem pochopila po třech letech...v osmnácti to snad přijít muselo. Z kamarádů mi zbyly vzpomínky na to dobré i zlé co se událo. Nevěří mi. Nikdy nebudou a já to vím. Na jediné co se někdy zmůžeme bude jen to co se stalo nikoliv to co je,to si možná řekneme ve zkratce.
Miluju. 2 roky. A možná ztrácím tím,že miluju. Nebudu se omezovat,nikdy. Budu tu pro něj a doufat a vědět,že i on tu bude pro mě.
Všechno je o důvěře a najednou se ze mě stává patnáctiletá,co ztrácí všechno kolem sebe jenom kvůli jednomu člověku.
Kamarádím se s klukama.Kluci jsou fajn,trošku drbny,ale stále při zemi a upřímní. Neřeknou ti :"chudinko." Poví ti: "vzchop se kurva!". To se mi líbí.
Každý rok ve znamení sraček. Snažím se brát z toho to pozitivní a jedině jeho hlas mě drží nad vodou. Jeho přítomnost,to jak voní.

Autoškola,zítra,za sedm hodin a třicet minut. Je to v háji.Neumím nic,nechápu,nevim. Tři skleničky vína,tři máminy cigarety a já stále nevim.
Smutný.
Dobrou.

haters gonna hate

Opilý hejtíčkování po nocích tu docela chybělo.Stejně jako moje duše,věrná bloggeru už dlouho nejsem. Ale je to milion věcí,který řeknu a jsou vypuštěný ostatníma ven.
Čímdál zjišťuju,že je ve mně pořád ten jeden a samej problém. To co se táhne už strašně dlouhou dobu a nikdo neni schopnej mi s tím pomoct. Mám puštěný cocorosie. Tak jako v první den zveřejnění prvního příspěvku.
První příspěvek byl v strašně milým duchu. Měl v tom duchu tak i pokračovat,ale nikdy nevíte co se stane. A to jsem ani nevěděla já. Z tohohle blogu se posléze stal spíš blog seskládanejch z těch nejhorších pocitů a myšlenek. Dobře,podařilo se mi párkrát napsat něco pozitivního. Někdy to mělo i dlouhodobé trvání. Ale převážně spíš emotivních sraček vyblitejch přímo z toho nejtemnějšího koutu.
Za tři dny se ze mě stává zodpovědná osoba sama za sebe. Nevim jestli to je výhra nebo spíš smůla,dosáhnout plnoletosti,ale pokud to čte nějaká osoba mladší šestnácti let,tak ať tenhle odstavec radši přeskočí a nekazí si ideály budoucího života.
Jsem zakomplexovaná osoba toužící po změně ve smyslu vypadnout z tohohle města,týhle země a osoba ,která má ráda zároveň určitý věci na svým místě (k těm se vyjadřovat nebudu ).
Tenhle blog byl vždycky psán jen okatě,abych si mohla poemařit a zároveň načerpat trošku toho klidu kterej mi vždycky nejvíc chybí,když napíšu nadpis.Zároveň čeho si jsem jistá,že mám kolem sebe fér kamarády (2) a s tím sem naprosto spokojená. Zbytek sux.
Největší ironií se stala hodina angličtiny poslední den před víkendem,kdy jsme měli vyvolat pubuřující konverzaci mezi dvěma skupinama a já napsala,že hloupý lidi by měli shořet v pekle. Čekala bych cokoliv,ale hloupou odpověď spolužačky na kterou ten nadpis byl mířenej vážně ne. Tak aspoň si sama odpověděla.
Díky bohu SKORO konec školního roku za náma a jenom doufám,aby nějakou učitelku nenapadlo říct dobrý den a v srpnu čau (což by musela bejt nějaká ultra píča ,protože nic nad čtyři celá mi nevychází,ale člověk nikdy neví)
Nicméně limit mejch keců už vypršel a já jdu spát,protože opilost se dostala do přiměřený hladiny,kdy se mi nebude motat svět.
Plus si jdu užít poslední víkend nezletilosti,aby se neřeklo.
Dobré ráno.Dobrou noc.

it looks like i don't have feelings

Všechno je divný,chladný a zvláštní. Můj poker face se na obličeji drží nebezpečně dlouho. V hlavě pořád to samý. Je to jak horská dráha. Pořád,v každý situaci. Nechci nikomu nic říkat, chci aspoň v jednu chvíli vědět ,že mám city .Že to tam je,na správným místě.
Zbožňuju svoje dva kamarády,protože jsou skvělý,protože na mě mají čas,protože díky nim znám ten správnej úhel pohledu,protože mají víc rozumu než štěstí (to je možná to co nás spojuje,to že nemá nikdo z nás štěstí).Jedeme si svojí vlastní show a je to skvělý. Skvělý na tom je to,že se o ně můžu opřít.
Učitelé mi mění známky, jak se jim chce a sem za to strašně ráda. Je zvláštní,když force of vagina funguje i na profesory.
Největší zklamání pro mě bylo,že vlastně čekáte do osmnácti až někam půjdete,ukážete občanku podívají se vám na datum a pustí vás. Je mi osmnáct za dva měsíce ,ukázala jsem občanku a pustili mě. Takový to darth vaderovský NOOOOOOOOO! v mojí hlavě. Neni to fér,už nemůžu bejt rebel. Rebelství byly ty tři vteřiny ,když koukal na občanku a já čekala na verdikt. Pak to úplně pominulo. Pfff

like a G6

Začínám zjišťovat,že mě moji kamarádi znají. Řekla sem hodně lidem minulost,problémy...ale to tu nehraje vůbec žádnou roli. Nikdy lidi nepoznali,co dělám,jaký jsou moje reakce.Neviděli přímo do mě. Je to nezvyk a je to divný. Spousta lidí vám řekne "já tě znám" včetně vlastní matky,ale pořád to neni fakt. Jsem ráda za svoje nejlepší přátele,ale děsí mě to. Je to asi určitě dobře,ale bude trvat dost dlouho než si zvyknu.Pak si člověk říká,že ho jiný lidi znají líp než on sám sebe.Měla bych se v tuhle noční hodinu přestat zaobírat takovym shitem.

Na školu seru,škola je nepřítel,škola je malá,škola smrdí,ve škole je spousta divnejch lidí.

Práci nemám,práci potřebuju,práci sháním na léto,práce bude.

Samota je dobrá,samota je tichá,samota bolí,samota je tvůj kámoš.

Lidi jsou zvláštní,lidi se mění,lidi tě zraňují,lidi tě mají rádi.

Rodina je velká,rodina je starost,rodina věří,rodina tě sráží.







...That shit cray

Turn the lights on

Umřela jsem. Ne v reálném životě,ale na bloggeru. A tak bylo asi na čase to změnit a říct si "jsem tu ! furt žiju!" Mám za sebou pár dobrých a pár špatných týdnů. Byl tu miracle week a the worst week ever. Za miracle považuju asi týden,kdy jsem dostávala známky maximálně do trojek ,ale nikdo mi nebyl schopnej vysvětlit,jak sem to se svojí laxností všechno dala tak dobře plus si vystála frontu na užmoulaný tričko ,který bude mít celá Praha z kolekce Marni at H&M.The worst week je si myslím tenhle. Jsem nemocná,zvykla jsem si ležet doma a v tuhle noční hodinu být nejvíc naspeedovaná.Ještě aby ne když spím od pěti odpoledne do půl devátý a pak třeba od tří do půl dvanáctý . Plus dostávám nechutný známky a to tam v tý škole ani nejsem.
Možná jediná, krásná výhoda je těch lákavých 17 stupňů v pátek a sobotu. Tudíž se asi odvážim vyjít i když jsem denní světlo neviděla od pondělí.
Co se týče mužů jsem na tom pořád stejně bídně,když už se mi někdo začne líbit a navážu s nim kontakt ,tak se mi neozve. Zde nastává ta chvíle kladení si otázek "co je na mě špatně?jsem ošklivá?" Sebelitování apod.
Pořád doufám v naději.

Č T V R T E K

Tak jo ,zítra si můžeme všichni zatleskat ,že studenti Prahy 1-5 slavnostně přežili první týden školy po prázdninách.Začínám nasávat tu atmosféru stereotypních týdnů strávených ve škole. Jediný co mě těší z těch pěti dní,že jsem trhla v hodině rekord ninja fruit a že jsem si stihla napsat o pozvánku na MARNI AT H&M. Testy jsem ošmelila /posrala/a jsem posraná z těch co budou zítra. Místo toho koukám na filmy,hltám seriály a snažim se umřít na přežrání čokoládou. Jako obvykle nastavený režim čím víc čokolády tím méně stresu.
Máma z mýho chlupatýho klubíčka štěstí udělala nejšerednějšího psa planety a svedla to na to,že nešel ostříhat,tak ho vzala strojkem. Myslim,že ten pes si uvědomuje až moc dobře co mu provedla a každejch pět minut si přiťapká k mojí posteli a kouká na mě výrazem jako by chtěl říct,jestli mu to někdy doroste.
Klasicky mě serou lidi ve frontě u pokladny v albertu a krávy vypatlaný co chodí po škole šnečím tempem a ještě uprostřed tudíž nemáš jakoukoliv možnost je obejít.
Rozbitý koleno z pádu někdy na přelomu 21. a 22. ledna z tramvaje ne a ne se zahojit a šáhnout si skoro po měsíci na nohu která je pořád samá modřina plus to velký bebíčko na koleni neni zase tak příjemný.
(musela sem si pobrečet)
Jdu si lehnout aspoň mi to uteče a páteční odpoledne bude brzo . Dobrou noc.